Historie Taekwondo

Taekwondo je bojové umění, které vzhledem k ostatním bojovým uměním a sportům používá ve velké míře nohy, resp. kopy. Výsledkem je taekwondo jako olympijský bojový sport. (Taekwonda jsou dvě. Jedno se vyvíjelo v Jižní Koreji a prošlo velkým vývojem a druhé v Severní Koreji, které zůstává od 50. let stejné.) Taekwondo spojuje korejské historické kořeny a tradice s moderním pojetím výuky. V polovině dvacátého století se setkali zástupci nejvýznamnějších korejských škol, aby styl sjednotili. Stalo se a staré systémy, které se cvičily pod názvy Taekyon, Subaku a další se spojili právě pod názvem Taekwondo. Podobnou transformací, tedy propojení historických tréninkových metod a nového pojetí s důrazem na celkový přesah, prošla v zásadě všechna bojová umění s příponou DO, znamenající cestu.

Důležitými momenty pro celosvětový rozvoj taekwondo byly následující události a data:

- 16. září 1961 byla založena Korejská asociace taekwondo.

- v šedesátých letech začal rozvoj sportovních pravidel a chráničů, a korejští mistři začali takwondo šířit po celém světě 

- v roce 1972 byl postaven Kukkiwon - tzv. centrum světového taekwondo

- 25. - 27. května 1973 se konalo v Soulu 1. Mistrovství světa, kterého se zúčastnilo 19 zemí. 28. května byla založena Světová federace taekwondo - WTF, jejímž prezidentem je až do dnešních dní Dr. Un Yong Kim

- v současné době má WTF cca 130 členských zemí a sdružuje více než 30 milionů cvičenců, některé prameny uvádí, že je nejrozšířenějším bojovým uměním na světě.

- v roce 1988 bylo taekwondo poprvé jako ukázkový sport na 24.OH v Soulu a v roce 1992 v Barceloně také jako ukázkový

- v září 1996 bylo schváleno jako oficiální olympijský sport pro OH v roce 2000 v Sydney a stále olympijským sportem zůstává

Posuneme-li se do dávné historie, pak první zdokumentované zmínky o bojových uměních na území dnešní Koreje pocházejí zhruba ze začátku našeho letopočtu, kdy se na korejském poloostrově zformovalo společenství Samguk - Tři království :

Kogurjo ( 37 před n. l. - 668 n. l. ) Silla ( 57 před n. l. - 935 n. l. ) Päkče ( 18 před n. l. - 600 n. l. )

Království Kogurjo se rozkládalo v Jižní Manždurii na severu poloostrova, kde mělo v provincii Tunsko své hlavní město. V této provincii byly nalezeny hrobky dynastie Kogurjo - Mujong-čong a Kakču-čong. Nástěnné malby v těchto hrobkách ukazují dva muže zápasící tváří v tvář v postojích velice podobných postojům dnešního TAEKWONDO. Obě hrobky byly postaveny v letech 3 - 427 n. l., a v písemných dokumentech z té doby se mluví o bojovém systému taekyon.

Největší roli sehrála bojová umění v království Silla. Silla se rozprostíralo v jihovýchodní části poloostrova. V jeho hlavním městě Kjongdžu byly nalezeny buddhistické kamenné sochy, vytesané ve velké věži Kumgang v chrámu Sokkuram náležejícímu klášteru Pulguksa, stojící proti soběv bojových postojích. Silla bylo známé zejména kvůli rytířské skupině Hwarang. Byla to polovojenská výchovná a společenská organizace, do které mohli vstoupit jen mladí lidé ze vznešených rodin. Jejich úkolem bylo zušlechťovat tělo a mysl a v případě potřeby bránit zemi. Věnovali se proto nácviku různých dovedností, z nichž jednou byl subak - boj beze zbraní.

V království Päkče nebyla bojová umění oficiálně podporována, a proto je tam cvičili jenom prostí lidé.

Archeologické nálezy, jako nástěnné malby v hrobkách, skalní sochy pagod, klášterů a mnoho roztroušených popisů v písemných dokumentech ukazují, že mnoho studií bojových postojů a pohybů se téměř shoduje se současnými postoji a formami taekwondo.

V roce 668 se všechna království sjednotila v jedno - sjednocenou Sillu, kterou v roce 935 vystřídala dynastie Korjo, podle které nese jméno současná Korea. V období dynastie Korjo začal velký rozvoj a šíření bojových umění jak mezi obyvatelstvem, tak ve vojenských složkách. Znalost subaku se stala jakousi vstupní branou do armády a zkouškou na vyšší vojenské hodnosti. Největšího rozmachu dosáhla bojová umění v době panování krále Ui-džonga, v letech 1147 - 1170, který byl největším podpůrcem subaku. V té době se pořádalo množství turnajů v rámci národních festivalů.

Dynastii Korjo vystřídala v roce 1392 dynastie Čoson, známější pod jménem I. V tomto období se subak a taekyon staly důležitou sportovní aktivitou obyvatelstva. Konalo se množství zápasů a podle jejich výsledků probíhal také výběr do armády. Subaku se dostávalo mnoho pozornosti, jak od královského dvora, tak od obyčejných lidí. V druhé polovině dynastie I důležitost subaku jako bojového umění začala klesat. Subak zůstal jako rekreační aktivita pro obyčejné lidi. Nicméně v roce 1790 byla na příkaz krále Čong-džo vydaná kniha bojových umění Mu Je Dobo Tongdži, ilustrovaná učebnice, ve které největší kapitoly patřily právě subaku a taekyonu.

Konec dynastie I se datuje do roku 1910, kdy došlo k obsazení Koreje japonskými vojsky. Koloniální nadvláda Japonska trvala až do roku 1945. V tomto období byl vyhlášen zákaz všech korejských aktivit, kultury, jazyka a taky bojových umění. Mistři a žáci subaku a taekyonu pokračovali v tréninku v tajnosti.